Broskvový sáček, který ukončil 50letý zvyk

Takže tady je něco, co z vládní brožury neuslyšíte:

Přestal jsem kouřit kvůli švédské dívce, kterou jsem potkal na konferenci. Ne kvůli zdravotní kampani. Ne kvůli pokutě.

Byla to ta noc, kdy vám zima visí na kabátě a zapalovač napoprvé sotva funguje.

Dělal jsem to, co vždycky: stál jsem pár kroků od dveří s cigaretou v ruce a předstíral, že mi to pomáhá přemýšlet.

A pak se objevila ona. Ten typ ženy, která vypadá, jako by nekouřila, protože to nemusí.

Dívala se, jak si potáhnu, lehce zavrtěla hlavou a sáhla do kapsy. Vytáhla z kabátu malou kulatou plechovku a podala mi ji, jako by se dělila o nějaké tajemství.

„Říká se tomu nikotinový sáček.“ řekla.

„Takhle přestáváme kouřit ve Švédsku.“

Zasmál jsem se. Pak jsem to zkusil. A to bylo ono.

Nebyl tam žádný dramatický slib. Žádný rituál posledního balení. Žádná aplikace, žádný kouč pro zodpovědnost, žádné políčko k zaškrtnutí. Prostě jsem… přestala kouřit.

Připadalo mi, jako by někdo tiše otevřel dveře, o jejichž existenci jsem nevěděl. Žádný zápach. Žádný oheň. Žádné boční pohledy cizích lidí. Jen malý sáček, který dělal přesně to, co kouření nikdy nedokázalo.

Během několika dní byl zapalovač pryč. Během několika týdnů mi nechyběl. Během měsíce jsem byl hotový.

Ale tím příběh nekončí.

O několik týdnů později jsem navštívil svou babičku – ženu, která kouřila každý den už od doby před pádem Berlínské zdi.

Podívala se na mě a řekla: „Voníš jinak.“

Řekl jsem jí, co se stalo. Otevřel jsem tu samou malou plechovku – tentokrát s broskvovou příchutí – a řekl jsem:„Zkus jeden.“

Zvedla obočí, jako bych jí podal pašovaný předmět. Ale zkusila to.

To bylo před dvěma lety. Od té doby se cigarety nedotkla.

Takže když slyším, že se vlády po celé Evropě snaží tyto produkty zakázat – omezit příchutě, omezit nikotin, úplně je zastavit – nevidím v tom jen politiku. Vidím v tom svou babičku. 

Vidím ženu, která kouřila pět desetiletí, zažila tři ekonomické krize a nejméně jednu válku a nakonec přestala, protože jí někdo dovolil ochutnat sáček s broskvovou příchutí.

Můžete tomu říkat anekdota. Já tomu říkám skutečný život. Protože pravda je taková: lidé nepřestanou kouřit, když je za to viníte.

Lidé přestanou, když jim dáte něco, co funguje. A přesně k tomu slouží tyto kapsičky:

Čisté. Diskrétní. Praktické. Efektivní. 

A všechno to začalo švédskou dívkou, chladnou nocí a váčkem, který fungoval.

Takže teď, když slyším, že vlády to chtějí zakázat – beru si to osobně.

Finsko říká pouze mátu a mentol. Španělsko chce neutralizovat nikotin tak nízko, že by to bylo placebo. Francie je úplně zakázala. A to vše pod hlavičkou „veřejného zdraví“.

Pokud je to hrozba pro systém, možná je problém v systému.

Jsem bývalý kuřák. Vnuk. Muž, který přestal – a který sledoval, jak s tím přestal i někdo, koho miloval.

Pokud to s kouřením myslíte vážně, tady je jeden bláznivý nápad:

Přestaňte zakazovat věci, které lidem pomáhají přestat.

A možná – jen možná – začít naslouchat lidem, kteří to skutečně dokázali.